Konkrétní návrhy na zlepšení

Jeden z našich konstruktivních návrhů na zlepšení stavu jsme podali již před necelým rokem.

Následující dokument dostala správní rada 17. 5. 2010. V dokumentu bylo shrnuto, co je v řízení čistírny špatně a jak by se to dalo zlepšit (bohužel tato SR vzápětí přestala fungovat a už se nic nedořešilo). Většina těch připomínek je ale stále aktuální.

Dobrý den,

dal jsem dohromady stěžejní problémy muzea, kvůli nimž se domnívám, že nefunguje tak, jak by mohlo:

1. neschopnost / neochota předat úkoly jiným lidem
2. záměrné nevyužívání potenciálu dobrovolníků
3. netransparentnost
4. muzeum stále není muzeem

Nyní body rozepíšu:


Delegace úkolů

Uvedu příklad s cedulemi a šipkami. Už rok se řeší, že by měla být nad hlavním vchodem cedule a po cestě od autobusu zřetelné šipky. Podle mne by to mělo fungovat tak, že by vedení delegovalo úkol na někoho jiného a nedělalo všechno samo. Například by obeslalo Klub přátel staré čistírny a dotázalo se, zda by někdo uměl cedule zhotovit, a že za to dostane x korun. Jistě by se někdo našel.

V současnosti to funguje tak, že se Klubu nikdo nezeptá a zakázka je rovnou zadána externí firmě (prý by se nikdo nenašel - jenže ono je to možná tím, že lidé cítí, že není žádná vůle ze strany vedení, aby se úkolu zhostili - takže se opravdu nikdo nenajde). Vedení se pak chlubí předraženým parkovištěm či předraženým osvětlením budovy.

Nejlepší by byl, podle mne, stav, kdy by bylo muzeum rozděleno na „části“ a zodpovědnost za ně by byla svěřena konkrétním lidem (ale více lidem než nyní). Například by se někdo staral pouze o prohlídkové trasy, někdo o expozici hygienického mobiliáře, o parní stroje, o zážitkovou turistiku či o shánění pronájmů. Dotyční by dělali to, co je baví a nelezli by si „do zelí“; věděli by jen, jakými prostředky mohou disponovat. Samozřejmě by také měli za svůj úsek zodpovědnost.

Proč však není vedení schopno předat úkoly jiným lidem? Je to neschopnost nebo spíše záměr?


Využití potenciálu dobrovolníků

Muzeum je jistě v limitu, co se týče vyplácení mezd. Sto tisíc korun měsíčně je ale poměrně velká režie. Podíváme-li se do historie, zjistíme, že i v minulosti se dělaly velké stavební úpravy a opravy (doporučuji probrat se starými fotografiemi z dob pana Palase). Čím to, že je dnes všechno nákladnější?

Na vině určitě není nájemné. Dvacet tisíc měsíčně jsme platili i my ve vinohradském bytě. Pravým důvodem je, že byl zcela zavržen potenciál dobrovolnické práce. Když jsem o tom mluvil s panem Brunou, dozvěděl jsem se, že „Tady nikdo zadarmo dělat nebude. Vy o tom nerozhodujete, my jsme vedení.“ A bylo... Jenže právě dobrovolníci jsou ti, kteří muzeum uvedli do použitelného stavu, kterého současné vedení využívá. Ať si vedení tvrdí opak, i v současné, „tržní“ době mohou fungovat (a fungují) dobrovolnické organizace.

S dobrovolníky mizí obrovský potenciál. Přitom spousta lidí by chtěla pomoci i zadarmo, jen by ale museli vidět, že to není k ničemu, že je o ně ze strany muzea zájem. Zatím to ale dopadlo tak, že už dva noví průvodci, kteří se k tomu dostali z vlastní vůle, málem odešli.

Transparentnost

Nikdo pořádně neví, co se za dveřmi muzea děje, dokud se sám aktivně nezeptá. Místo toho, aby muzeum samo veřejnosti sdělovalo své plány, podepsali jsme smlouvy o mlčenlivosti. Co se může zamknout, to se zamkne a co se může utajit, to se tají. Proč?

Muzeum si poněkud hraje na Velké muzeum. Ve skutečnosti je ale budovou o velikosti základní školy s tělocvičnou. Nebo, chcete-li, firmou o nula (!) zaměstnancích. Samozřejmě je na místě, neuvádět ceny rautů a smluvních pronájmů, ale co se týká plánů rozvoje, chystaných akcí, výsledků hospodaření, nevidím důvod pro jakékoli zamlčování. (Jaké že to úžasné know-how chrání smlouva o mlčenlivosti?)

Kdyby bylo dění v muzeu více průhledné, byla by i motivace lidí pro muzeum pracovat větší. Otázkou je, zda o ty lidi vedení vůbec stojí - vlastně ne, jak mi bylo sděleno.


Muzeum jakožto opravdové muzeum

Jediná expozice - hygienického mobiliáře - stále není hotova; u umyvadla je nadále napsáno jen "umyvadlo". Ve vestibulu chybějí cedule, podle nichž by návštěvníci věděli, kam se vlastně dostali. Oboje přitom bylo už za ředitele Palase. A o „dělání muzea“ se stále jen hovoří.

Přitom by mohla vzniknout nová expozice Práce s cihlou. Kdo z dětí dneska ví, jak namíchat beton? Jak postavit klenbu? Jak funguje statika hlavní haly, a proč jsou stěny okolo tak vysoké?


Závěr

Mám za to, že se nejedná o neschopnost vedení „dělat muzeum“, nýbrž o záměr nedělat muzeum. Domnívám se, že pravým cílem vedení jsou komerční pronájmy objektu, a to jednak pro rauty, a jednak - a především - pronájem poloviny budovy firmě SVOBODA & WILLIAMS. To je důvod, proč jim vadí kdokoli, kdo se k muzeu vyjadřuje, kdo jim do toho vidí. To je důvod, proč jim vadí, že je v muzeum Radimova pražírna - právě tam, kde by měla sídlit firma S&W. No a to je důvod, proč pro mne Věžník, Bruna a Jirsíková nepředstavují kompetentní vedení muzea.

Jan Molič