Jak to dělají jinde: Kraftwerke Hirschfelde

Německou elektrárnu Hirschfelde, nacházející se nedaleko Žitavy (+50° 56' 14.90", +14° 53' 28.55"), jistě pamatují mnozí návštěvníci Jizerských hor jako jeden z největších zdrojů emisí (vedle polské elektrárny Turów), vedoucí k devastaci smrčin na severních a sevrozápadních svazích Jizerských hor. Silueta řady komínů a sirného dýmu nad nimi se stala jedním ze symbolů znečištění na Frýdlantsku. V roce 1992 byla elektrárna Hirschfelde odstavena a copak se zde děje dnes?

Větší část elektrárny a celého brownfield byla srovnána se zemí, z obrovského komplexu zůstalo pár budov, mezi nimi hala turbogenerátorů včetně původních agregátů. Díky snaze nadšenců a dobrovolníků z řad převážně bývalých zaměstnanců elektrárny zde vzniká velice zajímavé technické museum.

Všeobecná elektrifiakce v oblasti Hirschfelde byla zahájena roku 1887, postavením vedení ze závodní elektrárny tkalcovny Theodora Herrmana. Vlastní elektrárna Hirschfelde byla založena na levém břehu Nisy v roce 1909 vedle hnědouhelné palivové základny, kterou představuje do dnešních dní velkolom Turów na polské straně Nisy poblíž městečka Bogatynia (do roku 1945 Reichenau). Do provozu byla uvedena v roce 1911 s výkonem 3,2 MW.

Závod byl postupně rozšiřován, v roce 1929 dosáhl výkon 130 MW, budovy vynikaly kvalitní architekturou, ostatně jak bylo v té době zvykem. Uhlí se dopravovalo do uhelných bunkrů po vysokém zavážecím mostě přes Nisu. Největší výkon 360 MW měla elektrárna v 60. letech, kdy zde pracovalo 1300 zaměstanců. Po válce lom připadl Polsku a uhlí se kupovalo a dopravovalo z Turowa přes hraniční most na Nise nebo vozilo po dráze z německých lomů. V 80. letech provoz silně zastarával a míra emisí byla obrovská. Po roce 1989 a ekonomických změnách se provoz elektrárny nevyplácel především kvůli palivové základně, odsíření a zefektivnění výroby by znamenalo kompletní přestavbu, takže elektrárna byla v roce 1992 uzavřena.

Dlouho zde stál areál ladem. Na přelomu tisíciletí byl takřka celý zbořen a prostor sanován. Likvidace se měla dotknout i jedné ze stojoven z 20. let. Strojovnu však místní nadšenci zachránili před demolicí a začali zde budovat technické museum. Původně se jednalo jen o ukázku stávající technologie, ale postupně se výstavní prostor začal rozšiřovat o různé tematické expozice.

Do musea (vstupné dobrovolné) se vchází správním blokem, kde bývaly šatny strojníků a kanceláře. Na schodech se můžeme pokochat historickými snímky komínů elektrárny v plném provozu. Následují expozice využití elektrické energie ve formě různých starých i novější elektrospotřebičů. Jsou zde různé sbírky žárovek, topných těles, radií, gramofonů a výpočetní techniky. Ti co pamatují NDR, si na mnohé přístroje jistě vzpomenou. Podle všeho jsou všechny aparáty v dobrém stavu a provozuschopné. Na chodbě této části expozice je funkční jukebox s dobovými singly, které si návštěvník může za čtvrťák přehrát. O patro výše na úrovni strojovny je expozice věnována historii elektrárny, je zde model závodu i zarámované malby a grafiky reflektující elektrárnu.

Teprve v horním patře správního traktu vstoupíme do monumentální haly vlastní strojovny. Strojovna je dlouhá cca 150 metrů a široká cca 18 metrů. Na mohutných fundamentech zde trůní původní předválečné turbogenerátory AEG o 40 megawattech. Také zde jsou různá tematická zákoutí. Jsou zde funkční odpojovače na stlačený vzduch a výstavka k silnoproudu včetně masivní baňky rtuťového usměrňovače. Vše doprovází postery a komentář. O kus dále se buduje malý parní kotel, který bude vyrábět páru pro oddělení vývoje parních strojů. Ty jsou zatím poháněny na stlačený vzduch, včetně malých modelů.

Na konci haly se buduje expozice stabilních motorů, vedle vznětových jsou zde i parní pístové motory na nízkotlakou a středotlakou páru, jeden dokonce upravený jako učební pomůcka s plexiglasovými kryty válců. Z plošiny v zadní části haly vidíme dolů do přízemí haly, kde se nachází strojní dílny musea. Sestoupíme po novém ocelovém schodišti. V přízemí se nacházejí mohutné podstavce turbogenrátorů. Zde je umístěn kotel kondenzace páry a původní oběhová čerpadla. V druhé části přízemí je ukázka strojní dílny v transmisním povedení. Transmise pohání původní starý motor Siemens s prastarým kontrolérem. Vedle brusek, nůžek, pil, soustruhů, bucharů, je zde i velice zajímá kamenická bruska - taktéž na transmisní pohon.

Zde pomalu prohlídka končí. Nebýt neuvěřitelné snahy místních nadšenců, bývalých zaměstatnců elektrárny, byla by dnes strojovna srovnána se zemí. Místní nadšenci zde oddřeli tisíce dobrovolných hodin a projevili i jistý organizační talent, když se jim povedlo sehnat na museum nemalé dotace. Proto je vstup do musea zdarma. Museum Elektrárna Hirschfelde je výborným příkladem konverze průmyslové památky včetně technologie na kvalitní musejní projekt. Doufejme, že osud bude tomuto museu přát.

Venku před budovou strojovny elektrárny si můžeme prohlédnou parní akumulační lokomotivu a železobetonový most, původně na dopravu popílu na haldu přes Nisu s jezem a malou vodní elektrárnou. Celkem prohlídka musea v Hirschfelde vyjde asi na 2 až 3 hodiny, podle zájmu. V oblasti Lužice se nacházejí ale i další podobné technické parky, o pár kilometrů dále je možné si u bývalého velkolomu Berzdorf prohlédnout kolesové rypadlo Bagger 1452. Zájemci o železnici si mohou udělat ze Žitavy výlet parní úzkokolejkou na Kurort Oybin, skalní hrad založený Karlem IV. Žitava je krásné město, kolem jsou zdařilé rekultivace uhelných lomů - krásná jezera a přírodní parky - takže zajímavých míst na rodinný výlet včetně manželky, dětí, tchýně, babičky a dedečka je zde více než dost.

Text a foto:
Martin Přibil
mart.pribil/at/seznam.cz

(foto: archiv Kraftwerk Hirschfelde)

(foto: archiv Kraftwerk Hirschfelde)